Evropa zelená nebo popelnice?
28.2.2018 -
Kategorie: Články z medií
autor: Petr Miller,
přečteno: 317x
Čína nechce být popelnicí Evropy, nahradí ji Bulharsko?
Evropa se ráda chlubí tím, že stojí v čele snah o ochranu životního prostředí. Jde o to, jestli pravda není trochu jiná. „Zelený“ úspěch Evropy totiž do značné míry spočívá v exportu jejího odpadu do jiných zemí. Až do počátku letošního roku si totiž Evropa udržovala svou čistotu díky tomu, že posílala milióny tun papíru, plastů a textilu na přepravních lodích do Číny. Jenže tomu je nyní možná definitivní konec.
Lidé v EU v roce 2016 vyhodili 56,4 milionu tun papíru, z toho skončilo 8 milionů tun v Číně. Ta tuto surovinu zpracovala na balení pro své zboží, které pak poslala zpět do Evropy. V roce 2016 se také v EU vytřídilo 8,4 milionu tun plastů, z toho mířilo do Číny 1,6 tuny. Jenže na konci minulého roku Peking řekl "dost" a nastal problém, jehož řešení je v nedohlednu. Krátkozraká politika vůdců EU je příčinou, důsledkem je, že Evropa bojuje s rostoucími horami papíru a plastů. Federace francouzských společností zaměřujících se na recyklaci odpadů tvrdí, že všechny provozy jsou již zahlceny a zásoby převyšují kapacity. A to platí o celé Evropě.
A co na to Peking?
Bojuje za zdravé životní prostředí a to mu nemůže nikdo mit za zlé. Nechce nic mimořádného, chce jen být stejně zelený jako Evropa. Své zpracovatelské kapacity bude od nynějška využívat pro vlastní odpad a dokonce se chce stát vůdčí silou v recyklaci odpadů. Jenomže hospodářský "boom" Číny chrlí takové množství odpadů, jejichž zpracování si vyžádá mimořádná opatření.
A co na to lídři Evropy?
Evropská komise v rámci své strategie požaduje, aby v roce 2030 byly všechny obaly recyklovatelné či znovupoužitelné. Posun tímto směrem by podle ní vytvořil 200 000 nových pracovních míst. Plánuje se lehce, ale těžko provádí. Evropské recyklační kapacity by tak musely vzrůst čtyřikrát, a to by představovalo investice ve výši zhruba 16,6 miliardy dolarů. Evropská komise se na věc dívá tak, že „doposud jsme vyhazovali 95 % hodnoty plastových obalů a v ekonomice zůstalo jen 5 %“.
Při těžkopádnosti EU nelze čekat rychlou nápravu a pokusit se o odhad, by bylo hádáním z křišťálové koule. Nyní je důležité to, jak se s tímto problémem dokáží vypořádat jednotlivé země. Nejsem si jist, že dokonalé třídění je kýženým řešením. Nizozemsko se uvádí za příklad, ale bez domácího efektivního zpracovatelského průmyslu je jim dokonalé třídění k ničemu. Uvádí se, že země jako Řecko, Velká Británie, Rumunsko či Irsko umožňují míchání plastů s kovy, sklem a papírem a podobný odpad nízké kvality už je dnes velmi těžké prodat. Prodat, ale komu? Všichni budeme dokonale třídit a prodávat. Ale kdo bude ten, kdo bude kupovat a proč?
Jako okamžité řešení stávající situace se jeví spalování. Nic jiného totiž na stole není. Skládky řešením nejsou a navíc mají omezenou kapacitu. Navíc skládkování je odsunutí problému na pozdější dobu.
Naše odpady si hledají jiné cesty a jednou z takových perspektivních destinací se údajně jeví Bulharsko, kde prý je údajně i nízké zdanění tohoto způsobu nakládání s odpadem.
Bulharsko by se tak mohlo stát „evropskou popelnicí“.
Ale je to řešení a na jak dlouho?
