Vyhledat

 

Nad jednou zbytečnou novelizací zákona - Týden.

- Kategorie: Jak to vidíme my
autor: Administrátor, přečteno: 153x

Nad jednou zbytečnou novelizací zákona - Týden.

Zákony také stárnou a pokud jsou stále třeba, některé stačí novelizovat, jiné se musí přijmout zcela nové. Je však dobré vždy vědět proč a pokud to nevíme pak se může stát, že v našem právním řádu je o zbytečnou právní normu více. Schvalovací proces poslaneckého návrhu novely zákona o odpadech byla emotivní záležitost podporovaná Černou kronikou o dětech

padajících do kanálů, vykolejených vlacích, krádežích a nakonec, den před hlasováním o pozměňovacích návrzích Senátu někdo, „jako na potvoru“, ukradne kus komunikačního kabelu. Podivná náhoda. Poslanecká sněmovna kvalitnější senátní návrh přehlasovala, jak jinak, a poslankyně za KSČM Konečná s dojetím vyslala „díkůvzdání za občany tohoto státu“ svým kolegům, kteří ji podpořili. Jedno oko nezůstalo suché a celé „závěrečné divadlo“  jen kazil smích, který vzápětí na její slova zazněl z pravé strany Sněmovny. Škoda, že jen smích  a že pravá strana si neuvědomila, že ke smíchu toho zase tak mnoho nebylo. To však patří k tajemnostem parlamentní demokracie a to i v případě reakce na to, že bylo schváleno „to nejlepší“ pro naše občany. Je paradoxem, že se stává pravidlem, že ne vždy to co je nejlepší pro  poslance sdílí i občané a tak zkusme na tuto novelu shlédnout jinak, třeba jen „selským rozumem“ s trochou  čísel  a nadhledu.

Každý výrobek se určitě jednou stane odpadem. Je však otázkou jestli vše je skutečně odpad, tedy věc nepotřebná, tedy „k ničemu“. Bez nějakých velkých znalostí dojdeme k tomu, že tomu tak není, protože některé nepotřebné věci mají svou hodnotu stále, tedy nemohou být odpadem, ale jsou to např. stále hodnotné a často nenahraditelné suroviny pro výrobu dalších předmětů, které se jednou stanou opět surovinou, tedy nekončící součástí recyklačního koloběhu.   

Česká republika produkuje ročně zhruba 3,5 milionů tun železného šrotu, okolo 1 mil.tun se exportuje a z technologických důvodů se zhruba 0,5 mil tun dováží. V současných cenách jde o obchodní aktivity v rozsahu 12 až 15 mld Kč s jednoznačně růstovými trendy. Důležitým údajem pro naše uvažování je skutečnost, že z uvedeného množství připadá zhruba 500 tisíc tun na t.zv. občanský šrot. 

Kde se bere takové množství?

Všichni to víme, protože je to všude kolem nás. Doma, na chatách, lodích, zahrádkách. Jde o nepotřebné věci, náš majetek a může to být cokoli, od starého plotu, který dosloužil až po staré sporáky či strojní zařízení, které jsme si pořídili pro podnikání.  Četnost frekvence obměny je přirozený důsledek  zvyšování kvality života, zvyšování  životní úrovně.

Objem občanského šrotu je významnou položkou pro hutě a stoupající ceny kovů zvýšily motivaci ke sběru a to je dobře protože podle údajů v ČR jen za rok 2007 skončilo v komunálním odpadu cca 47 000 tun kovů.

Nedomyšlená novela zákona o odpadech, kterou navrhla skupina převážně levicových poslanců a kterou, bohužel, překvapivě podepsal i prezident, význam této materiálové základny přímo ohrožuje.

I když poslanec Kováčik na vystoupení ministra průmyslu řekl, že je třeba dobře číst, pak si to lze vysvětlit pouze tak, že prováděcí vyhlášky či seznamy přiblíží zákon do stravitelné podoby formulované Senátním návrhem, pokud ne, pak jeho poznámka byla jen matením veřejnosti.  Otázkou pak  zůstává proč toto divadlo vůbec bylo a proč se nemluvilo o dalších souvislostech.

Proč se např. nemluví o tom, co by se stalo naprostým zákazem plateb v hotovosti. Pokud k tomu skutečně dojde, pak budou zahlceny pošty v místě sběren a pochybuji, že ve frontě stojící občané se slzami v očích budou „děkovat hlavě pomazané“ která to vymyslela.

Proč se nemluví o tom, že pro mnohé firmy je to jediná možnost jak „sehnat peníze na výplaty“ a jiné formy odměn.  

Proč se nikde neuvádí, že podíl zcizených materiálů se objemově a finančně  pohybuje okolo 1% ( ! )z  realizovaného občanského sběru šrotu. Je vůbec třeba dokazovat, že jde obecně o bagatelní položku?

Samozřejmě, tato položka má i svou druhou stránku, kterou je morální aspekt, tedy  krádež,  poškozování bezpečnostních systémů, majetku občanů, památek, apod., ale proč se nikde neuvedlo, kolik že policie nenechavých občanů zadržela a obvinila a jak to orgány činné v trestním a přestupkovém řízení vyřídili.

Proč se tak  nesrozumitelně mluví o tom, ČR je vázána přizpůsobovat svou legislativu právu EÚ a že byla  přijata nová Směrnice o odpadech schválená Evropským Parlamentem dne 17.6.2008, která zavazuje ČR k příslušným legislativním krokům v této oblasti.

Proč se nadbytečně řeší platby v hotovosti zákonem o odpadech když zákon o platbách v hotovosti v souladu s právem EÚ již máme.

Kdo uhradí majitelům výkupen milionové investice do technologií, které podmiňují provoz sběren?

Měli autoři návrhu novely aspoň povědomí kolik pracovních míst bude zrušeno?

 

Problém vyřešíme když odstraníme příčinu. Zbývá tedy položit si otázku: „Co novela vyřešila či může vyřešit?“. Odpověď je stručná. Nic, protože příčinou se vůbec nezabývá. Naopak, regulací dosáhne opaku, ale to ukáže čas.

Nástroje řešení jsou, a najdeme je v kompetencích orgánů činných v přestupkových a trestních řízeních, ve vymahatelnosti práva atd. Zákon o odpadech tyto nástroje suplovat nemůže. A tak je spíše zásluhou výkupen, že upozorní na možnou pravděpodobnost páchání trestného činu, ale to se nehodí a tak se tom také nemluví.

 

Vraťme se k zmínce o podivných náhodách, které nesporně nahrávají k tomu přijmout radikální řešení aniž by se často domyslelo co ve svých důsledcích přinesou.

Chápu, že někdo ukradne poklop kanálu apod., ale zůstává záhadou jak je možné, že na nádraží  se ztratí komunikační kabel (přece na nádražích vždy platila jiná bezpečnostní pravidla než v běžném provozu) a  jak je možné, že se to impotentně přetřásá v Parlamentu aniž by aspoň jediný poslanec drobně špitnul o tom jak že je tedy nádraží zabezpečeno, navíc jak bylo zabezpečené staveniště, když přece ze zákona vyplývají pod sankcemi určité povinnosti.  Otázek by bylo víc.

A tak zanedlouho se stane po nějakou dobu součástí našeho právního pořádku další zákon, který:

  1. Kriminalizuje podnikání ve sběru kovového odpadu (jak zaznělo v průběhu projednávání ve vystoupeních některých poslanců) a činí z podnikatelů v této oblasti spolupachatele trestné činnosti
  2. Omezuje ústavní právo občanů ve svobodném nakládání se svým majetkem
  3. Přenáší práva a povinnosti Policie ČR na majitele výkupen
  4. Zřejmě bez znalosti problematiky plateb za výkup kovového odpadu zakazuje platbu v hotovosti bez ohledu na ustanovení zákona 254/2004 Sb., který Sněmovna novelizovala pouhé dva dny před přijetím novelizace zákona o odpadech, kde je jednoznačně stanovena povinnost od jaké částky musí být platby realizovány „přes účet“ a jaké jsou sankce za porušení tohoto právního předpisu
  5. Omezením nakládání s vykoupeným kovovým odpadem na dobu 48 hodin zásadně omezuje využití prostoru výkupny odpadu, které pro mnohé výkupny bude znamenat přerušení výkupu na dobu 48 hodin a neuvádí, co se v této době má odehrát ani kdo to stanoví

 

V ČR existují organizace, které by se měly ozvat na obranu výkupen, ale mlčí a tak se nelze divit, že tento podivný zákon inicioval podnikatele v oblasti sběru kovového a nejen kovového šrotu k založení dnes již aktivního Sdružení výkupců druhotných surovin na obranu jejich zájmů a dobré pověsti.

 

V Praze 15.10.2008

Petr Miller

602 377 224


 Ani tento článek nevyšel, ovšem za přečtení stojí má korespondence s příslušným redaktorem.

Přeji dobré odpoledne, pane bývalý kolego.

Novela zákona o odpadech a zejména způsob a to, čeho bylo tímto zákonem dosaženo mně nedalo abych  k tomu nenapsal pár poznámek.  Přiznávám, že nikoliv jako osoba soukromá i když tento článek je mým osobním názorem, ale jsem také členem výboru Sdružení výkupců druhotných surovin, kterých se zejména dopady zmíněné novely bolestě týkají. V příloze přikládám svůj názor a prosím o sdělení je-li to v Týdnu ke zveřejnění

Petr Miller

 

Odpověď

Pane Millere, přečetl jsem si text.

Já mám na starosti komentáře a toto zatím jako komentář nevypadá, jen místy.
Téma je zajímavé, ale v článku mi chybí, co by tedy bylo dobře (neznám senátní, podle Vás lepší, návrh).

Myslím, že je to spíš námět pro domácí rubriku, mohu jim Váš text a telefon na Vás nabídnout.... snad.

Nebo se dohodneme, že článek předěláte, razantně zkrátíte, napíšete, v čem je poslanecký nevrh blbý či nepřejatelný, v čem je senátní naopak vyhovující  a jak řeší krádeže (mimochodem lidi dost trápí, on takový odnesený kanál dost chybí, stejně jako mosazná schránka, kterou mki před měsícem ukradli z plotu i s dopisy a složenkami) a že je to celé omyl. - S krádeží na Hlavním nádraží bych moc nemával, těžko si představit, že zloději, které už chytili, pracovali pro poslance. Fakt ne.
Pak článek klidně otisknu, ale u mě by to bylo buď od Vás na 2500 znaků včetně mezer (menší komentář), nebo bych Vám musel téma "ukrást", nechat se od Vás poučit, tedy použít Váš text a vyžádat si doplňky (podstatu senátního návrhu), a pak to napsat na velký komentář, který externím přispěvatelům nepřenechávme.

Podle mě ideální: udělat z toho text pro domácí rubriku. Nebo Váš kratší koment. Zdůrazňuji, že nemůže chybět nějaký bič na zloděje kovů...
V posledním případě se toho ujmu sám - za Vaší pomoci.

Mějte se pěkně, Martin Fendrych.

 Má reakce

Hezké slunečné ráno. Děkuji za variantní nabídky a pokud si mohu vybrat, rád Vám to přenechám a budu dle Vašich požadavků spolupracovat. Ty náhody, to je jen nadsázka, můj styl je všechno obohatit o nějaké špílce“. Je to pak čtivější a nežalovatelné, někdy to rozčílí, ale vždy se to někam pohne.. Ale k dalšímu textu. Bič na zloděje obsahuje už stará verze zákona, omezení výkupu a povinnost identifikace prodávajícího u některých komodit také. Bohužel, co chybí je důsledná účast dalších orgánů, kterým ze zákona vyplývají konkrétní povinnosti.  Samozřejmě, že cena kovového odpadu je lákavá k získání okamžitého peněžního příjmu, to také nahrává zlodějům, kteří tyto předměty kradou, ale to neznamená, že to budu řešit plošným postihem. Tady něco selhává a hledá se rychlé řešení tam, kde ho nenalezneme. V tuto chvíli je situace taková, že MŽp musí dle dikce zákona vyhotovit seznam , který stanoví za jaké kovy lze vyplácet v hotovosti a které lze vykoupit pouze bezhotovostní platbou a navíc s povinnou  identifikací prodávající osoby. To už, až na bezhotovostní platbu funguje a seznam je taktéž. Vám se ztratila poštovní schránka z barevného kovu. Ten zloděj jí nepůjde prodat jako nepoškozený kus, ale prostě jí sešlape či rozstříhá a jak pak má  výkupna poznat co to vlastně bylo. Ono je hezké v Parlamentu říci, že se po dobu 48 hodin nesmí s některý vykoupeným kovem nakládat, ale co se bude v té době odehrávat. Přijde nějaká kontrola, na čí výzvu, co bude kontrolovat a hlavně, když pojme podezření, co bude zjišťovat. Hodnota kovů, to je široký pojem, pokud přijede běžná policejní hlídka, pak jejich dobrozdání např. o hodnotě předmětu je zcela nepoužitelné a u případného soudu bude mít nulovou hodnotu. Jediné co bude, bude identifikace prodávajícího a jen s tím se bude moci pracovat. Ale to už je i dnes.  Ono také nepůsobí dobře, když navrhovatelka si plete kovy a když senátor vypráví o tom, jak lidem je vlastně výkupem ubližováno, protože oni by to rádi odevzdali zadarmo, protože to, co za to dostanou, jim vlastně za to nestojí, či když senátor nebo poslanec prohlásí, že výkupny jsou se zloději tak říkajíc jedna ruka. Ale podobné perly jsem slýchali také my za našich časů, takže to lze přejít s úsměvem, jenomže ti lidé ve výkupnách to „s úsměvným pochopením“ přijmout nemohou a tak se brání. Nemohou o také přijmout z existenčních důvodů. Převážná část musela investovat do drahých technologií a tedy mají dluhy, mají zaměstnance,které musí platit a zajistit jim slušné pracovní a sociální podmínky. O tom nepadla nikde ani zmínka. Kdybychom se měli logikou tohoto zákona řídit, pak tady nebude fungovat vůbec nic, protože všude se krade, podvádí a Parlament či Senát nevyjímaje a dost často si v poslední době kladu otázku, kdo vlastně řídí stát. Že by lobbyisté. Já jsem v senátu vystoupil a své vystoupení pro info přikládám. Myslím si, že je to téma zajímavé a že se můžeme dostat až za hranice. Tím nemyslím skutečnost, že fyzická osoba prostě naloží šrot a odjede ho prodat za hranice, což se už děje, protože i také tam má značnou hodnotu. Já nemám žádnou výkupnu a ani  to není moje parketa, dostal jsem se k tomu tak, že mne o pomoc požádal bývalý kolegy z ČKD, který v oblasti sběru druhotných surovin podniká. Nabídla mne zaujala a plně se jí nyní věnuji a to nejen proto, že mám k železu či státní správě blízko.  Při své práci pro sdružení, které jsem pomohl založit, jsem se setkal se špičkovými odborníky v této oblasti, z nichž někteří jsou i členy poradenských týmu na ministerstvech, tedy pro to aby jste obdržel hodnotné a kvalitní informace je dostatečné zázemí. Ještě jednou  -  budu rád, když se toho ujmete a já zajistím vše potřebné k tomu aby to byl článek „o něčem“. S pozdravem 

Petr Miller 

 

 Odpověď

Pane Millere, nabídl jsem Vaše texty i případnou konzultaci domácí rubrice, jež projevila zájem, ale nakonec jsme to nepoužili. Už dříve, jak jsem zjistil, se o celé věci psalo – o nevýhodách atd. Takže Vás, bohužel, zklamu. Omlouvám se, že se ozývám tak pozdě, leč hrnuly se jiné události. Přeji pěkný den, Martin Fendrych. 

 A tím to skončilo

Dobrý den. Díky za snahu. V této oblasti se děje nyní mnoho zajímavého. Už je připraven první návrh vyhlášky, který nezpracovalo MŽP, ale jeden výzkumný ústav a která upřesní co se nebude smět vykupovat od fyzických osob a co ano a stejně tak platby v hotovosti. Budeme přizváni do připomínkového řízení, jsme také v kontaktu s MPO.  Tedy si myslím, že to nakonec nebude zlé a že se potvrdí staré italské rčení a sice  „Něco se musí změnit, aby to mohlo zůstat při starém“.  Tomu nahrává i současná situace v celém řetězci, tedy od výkupen přes zpracovatele až k hutím. Ceny nákupu kovového šrotu dramaticky klesají, hutě jsou předzásobeny za drahé peníze, není odbyt a dělá se na sklad. Samozřejmě, že jejich ztráty jsou značné, protože nemohou zakalkulovat nákupní cenu. A to spouští lavinu směrem dolů až do výkupen,kde se vykupuje kg železa už někde za méně než 1 Kč. Tato cena udělala z této komodity nezajímavý artikl a je to paradoxně násobně účinnější než ta drahá komedie co předvedli poslanci v Parlamentu.  V celém řetězci se nyní musí přijímat tvrdá opatření vedoucí aspoň k přežití včetně masivního propuštění, musí se odložit investice do technického rozvoje a to málo co zbude dát na nejnutnější opravy a samozřejmě na mzdy.  Ale chápu, že je to nezajímavé, všichni mají či budou mít svých starostí dost. Vidím před sebou Kočárníka jak se vždy rozčiloval, když jsem poukazoval na problémy a úskalí ekonomické reformy, „Všechno je třeba vidět optimisticky, druzí mají problémy, my ne!“ . Když poslouchám dnešní politiky, jako by se od něho učili. Tak aby jim to vydrželo, ale průměrný občan ví své. Tak hodně štěstí, pane bývalý kolego. 

Petr Miller  

[Zpět]

Nad jednou zbytečnou novelizací zákona - Týden.

zpět

 
 

© Web4ce s.r.o. 2015 | Provozováno na CMS E4E | Mapa webu

Vyhledat