Vyhledat

 

Odpověď nejen České pozici 29.4.2013

- Kategorie: Jak to vidíme my
autor: Administrátor, přečteno: 422x

Z levé strany do pravé. Kam příště?

Odpověď na články redaktora Charváta z České pozice a reakce na iniciativu poslankyně Řápkové.

Není to tak dlouho, kdy předskokani iniciativy některých členů Parlamentu za ODS se začali předhánět ve vydávání zpráva a zpráviček o tom jak výkupny kovů napomáhají zlodějinám či přímo k tomu vybízejí. A že praktiky medií a některých písálků neznají míru může být příkladem nedávná konference „Zpětný odběr 2013“, která začala v 10 hodin, ale již v 10.30 se objevuje na serveru Novinky.cz „zaručená„ zpráva o tom, že konference se nese v duchu vážné kritiky výkupen a pranic „Novinkám“ nevadilo, že v dopoledním programu o výkupnách v souvislosti s krádežemi nepadlo ani slovo. To by samozřejmě nestálo za zmínku, kdyby redaktor Ginter své vidění průběhu konference nevyšperkoval větou v úvodu, kterou nemohu neocitovat: „Polovina sběrných dvorů bez okolků vykupuje zjevně kradené věci“. To nešlo nevyužít, a když jsem se zeptal zástupce SMO ČR, pana Mgr. Drahovzala, proč vykupují kradené věci, odpovědi jsem se nedočkal.

Jan Charvát se zmíněné konference také účastnil a ve svých článcích přesně či méně přesně shrnul to, co slyšel na konferenci "Zpětný odběr 2013" a takto odborně vybaven položil sugestivní otázku "Jak na zloděje kovů". Viz tento odkaz. http://www.ceskapozice.cz/byznys/podnikani-trhy/jak-zastavit-zlodeje-kovu

Přemýšlel jsem, jak na článek reagovat, ale sám pan redaktor mně to svým tlf dotazem usnadnil.

"Prosím vás o váš věcný návrh, jak řešit problém krádeží kovů, ke kterým přispívají těžko kontrolovatelné výkupny druhotných surovin.

- co říkáte na návrh některých odborníků na zákaz výkupu kovů od fyzických osob?

- SMO navrhuje převést kompetence na obce? Bylo by to podle vás řešení?"

Ty otázky představují významný posun. My, z druhé strany barikády, dostáváme příležitost být slyšeni. Než jsem stačil odpovědět, z pera pana redaktora vychází další dílo, které, až na pár nesmyslů, se snaží najít objektivní východisko. Viz odkaz: http://www.ceskapozice.cz/byznys/podnikani-trhy/kradeze-kovu-poradi-si-s-nelegalnimi-vykupnami-obce

Opět sugestivní a bojovný nadpis, ke kterému by moje babička nepochybně dodala, „Hochu, z hovna bič neupleteš, a když upleteš, tak s ním nezapráskáš“.

A tak dobrý velmi pozdní večer, pane redaktore.

Kladete nelehké otázky, především proto, že naše sdružení nebylo založeno proto, aby suplovalo státní orgány, řešilo krádeže kovů, a jak uvádíte „těžko kontrolovatelné výkupny druhotných surovin“, nicméně pokusím se odpovědět, i když poněkud ze široka. Předem však dovolte, abych k Vašim článkům poznamenal, že kupíte smyšlenky a nepodložené informace na jednu hromadu informačního šrotu, ze kterého druhotnou surovinu, ovázanou "bruselskou mašličkou č. 333", určitě nevykouzlíte a tak snad jen potěšíte SMO ČR a to je setsakramentský málo, jak by opět poznamenala moje babička.

Krádeže kovů nejsou jen problém Česka, a že je to problém, který má hlubokou sociální dimenzi, o tom snad není pochyb. Růst nezaměstnanosti, zvyšující se počet nezaměstnaných na jedno volné místo a růst dlouhodobé nezaměstnanosti, která devastuje pracovní schopnosti a ztěžuje opětné pracovní začlenění, tak tam někde to začíná a jen krádežemi kovů to samozřejmě nekončí. Fantasmagorické škrty k prosperitě nevedou, spíše podvazují ekonomický růst a zcela určitě demotivují "obyčejné" lidi, kteří za politické a ekonomické chyby, které nezpůsobili, ale za které nesou největší váhu nepříznivých dopadů, nemohou. Chápu jednání v zoufalství a v situaci, kdy nevím jak dál. Tím se samozřejmě nezastávám zlodějů a to nejen kovů, stejně jako se nezastávám ministrů, soudců, poslanců a řady státních úředníků, proti jejichž páchaným škodám a výši společenské nebezpečnosti jsou zmínění zloději kovů jen břídilové a jen chci řící, že plošná hodnocení považuji za špatná.

Abychom si rozuměli, je třeba se nejdříve shodnout na tom, o čem si povídáme. Dost dobře nechápu, že někteří představitelé SMO a dokonce státních organizací užívají matoucí výrazy. Tak např. „nelegální výkupny kovových odpadů“. Já opravdu nevím, co si mám pod tím představit. Buď výkupna kovových odpadů-druhotných surovin je a nepotřebuje žádné další upřesnění. Ta, která skutečně je, musí splňovat řadu podmínek a je kontrolována z mnoha stran. A pak jsou zřejmě nějaká místa, která nemohou být výkupnami, protože nesplňují podmínky pro svou existenci, kde blíže neurčené osoby o kterých jen slyším, se kterými jsem se zatím dosud nesetkal, ale o kterých mnozí vědí a dokonce je mají spočítané (nebo pro jistotu plácnou číslo a dodají, že stejně nikdo neví kolik jich je), obchodují s kovovým odpadem-druhotnými surovinami. A to nejen ve dne, ale i v noci a dokonce tak pilně, že nedrží ani svačinu, jak se znalostí situace někteří dokládají.

Zřejmě je problém doložit kolik je všech výkupen druhotných surovin, tedy nejen výkupen železných a neželezných druhotných surovin.

Vypůjčím si údaje z materiálu MPO „Surovinová politika České republiky“, cituji:

„V současné době působí v ČR na trhu druhotných surovin cca 1500 subjektů (s 1 – 600 pracovníky). Z uvedeného počtu subjektů představuje zhruba 30 firem rozhodující podíl na trhu. Celkově je v oboru cca 400 společností (akciových společností, veřejně prospěšných společností, komanditních společností a společností s ručením omezeným) a cca 1100 soukromých podnikatelů (z nichž je cca 1000 subjektů s počtem do 5 pracovníků).

Sběr, výkup, úprava a prodej kovových a nekovových druhotných surovin v ČR představuje roční hodnotu cca 40 - 50 mld. Kč, v oboru pracuje cca 20 - 30 tis. zaměstnanců. Ročně je upraveno více jak 3,5 mil. tun železného šrotu, 120 tis. tun neželezných kovů, více jak 800 tis. tun sběrového papíru, 140 tis. tun skleněných střepů, více jak 130 tis. tun plastů, recyklován je sběrový textil a další komodity.“

SVDS pracuje s trochu jinými čísly, která vztahujeme na výkupny kovových a nekovových druhotných surovin s živnostenským oprávněním.

Podle živnostenských oprávnění je cca 2 400 výkupen a je otázkou, kolik jich reálně výkup provozuje. SMO ČR uvádí, že je jich 4 000 a je s podivem, jak byl tento nedoložený počet rychle přijat. Na konferenci, na mou otázku, jak k tomuto rozdílu od pravděpodobného počtu výkupen SMO dospělo, Mgr. Drahovzal odpověděl, že ten zbytek jsou „nelegální výkupny“. Tímto strohým sdělením se sice nikdo nedozvěděl, kde se objevilo dalších cca 1 600 výkupen, nicméně jestliže je veřejnost tímto způsobem informována, nebo spíše mediálně masírována "pro strýčka Příhodu", měla by také obdržet informaci, nejen jak se k tomuto číslu dospělo, ale také o tom, jak, kde, kdo a kdy proti tomuto obcházení zákonů zakročil a jaké sankce byly uloženy. A obce takové možnosti mají! Lze také důvodně předpokládat, že tito „nelegálně“ živící se občané ani netuší, co mohou a co ne a zřejmě je to ani nezajímá. Ptal jste se, kde tito „nelegální výkupci“ vykoupené nebo jinak získané kovové odpady-druhotné suroviny zpeněží. Vy to nevíte, já také ne, ale mohu uvažovat o několika verzích. Především bych se zeptal jinak.  „Kde tato, pokoutná místa prokazatelně fungují, kde berou provozní kapitál a s jako marží pracují?“  Odpověď na otázku, kde tato místa prokazatelně fungují, ponechávám na SMO a dalších, kteří papouškují číslo 4 000, kteří o nich vědí, ale z nějakých důvodů to „tutlají“. Jiná otázka je provozní kapitál, protože jestli „vykupují“, tak potřebují mít hotovost a pak neméně důležitou je znalost s jakou marží pracují. Protože nemají oprávnění „výkup“ provádět, mohou se toho, co „vykoupili“ zbavit jen přes oprávněnou výkupnu. Že by dodávali přímo hutím je nesmysl, i když ne tak docela, protože ne všechny slévárny jsou na tom dobře. Teď jsem Vám trochu nahrál, ale není tomu tak. Do výkupny tento „pokoutný sběrač“ přiváží kovový odpad. Pokud jeho zboží nevykazuje známky, pro které výkupna musí nabízený kovový odpad odmítnout, pak ho prostě koupí. Můžete uvést jeden jediný důvod, proč by tak nemohla učinit?  Pokud namítnete množství, pak raději to nedělejte. Nedávno jsem četl v policejní svodce, že ze soukromé zahrady zloději ukradli železný kolotoč o váze dvě tuny. Redaktor-matematický doveda ihned spočítal, že museli být aspoň čtyři, protože ho přehodili přes metrový plot. Já bych opravdu rád ty kulturisty viděl, ono 500 kg na jednoho, to je do Guinessovy knihy rekordů. Další otázkou, na kterou odpověď neznám, je jestli se to „pokoutným sběračům“ vyplatí či ne, proto jsem zmínil marži. Od průlomového článku Garyho Beckera „Ekonomie zločinu“, uplynulo pár let, nicméně ekonomický pohled na život se zejména v tržní ekonomice stal dominantní. Zloději a třeba také neoprávnění výkupci se chovají stejně jako podnikatelé, to znamená tržně. Hledají nejvhodnější prostředí kde své „zboží“ či kapitál mohou uplatnit. Není žádným tajemstvím, že zejména v příhraničních oblastech např. s Polskem nebo Slovenskem přeshraniční export „frčí“ a to tak, že např. Poláci vydali zákaz vykupovat kovový a nekovový odpad od česky mluvících občanů. Je otázkou s jakým výsledkem, ale budiž. Lidská vynalézavost je nekonečná. Mohl bych Vám vyprávět o tom, jak někteří „šikulové“ v zimě vylévají pro zvýšení váhy dutiny vodou, která zmrzne a zvýší váhu, v létě zase betonem a že během transportu vlakem z Brna do Ostravy se běžně ztratí i dvě tuny z vagonu, a že se tak mohou točit váhově zajímavé objemy mezi výkupnou a prodejcem i několikrát než ten samý materiál skutečně dorazí do hutí. Že výkupna zaplatí její jednou koupený odpad i několikrát, není tak nemožné. Tedy nejenom obce, občané a dráhy atd., ale i my, kteří díky „objektivním“ informacím některých medií stojíme na okraji společnosti, máme se zloději problémy a to nemalé. Zástupkyně ČIŽP na zmíněné konferenci uvedla, že občan během měsíce odevzdal mimořádný objem kovového odpadu, který jistě získal nelegální cestou aniž by náznakem uvedla jakou nelegální cestu má na mysli. Ponechme stranou sociální dávky, které případu dodaly jen mediálně vděčný folklorní kolorit a o které jistě onen občan zaslouženě přišel, nicméně s tvrzením o nelegálnosti původu i tak velkého množství bych byl opatrný, navíc neznám žádné omezení, které by stanovilo, jaké množství mohu do výkupny přivést. Já sám mám hausbót, který má výtlak 9 tun a jedná se převážně o ocel a takových plavidel je na slapské zdrži mnoho. Na toto téma bychom mohli mluvit dlouho, ale to už by nebyl článek, ale kniha.

Na tuto úvahu mohu navázat i Vaši druhou otázku, týkající se návrhu „některých odborníků“ zakázat výkup od fyzických osob. Dnes je kde kdo odborník na „fšechno“, ale málo kdo se oprostí od své odbornosti natolik, aby se na problém podíval v těch nejširších souvislostech. I ve Vašem článku, pane redaktore, se vyskytují výrazy jako „zoufalci“ apod. Možná, že zákaz výkupu od fyzických osob by tyto „zoufalce“ dohnal k něčemu jinému. Zkuste hádat. Pokud si bezdomovci či sociálně nezařazení občané, anebo ti, kteří marně roky hledají pracovní uplatnění, svým sběrem, který přináší jen drobné, aspoň trochu přilepšují a nezcizují a v obci se starají, aby se využitelné předměty nepovalovaly na nepovolených skládkách, pak je to jen dobře a neznám starostu, který by to potlačoval. Pokud jim to obec vezme o to větší bude její starost o tyto její občany, protože kdo jiný by se měl postarat?

Ano, bohužel, i k tomu jsme po 23 letech budování šťastných kapitalistických zítřku dospěli. SMO to nedochází a zřejmě právě proto jeho vedení nemá tak velkou podporu, se kterou se ohání. To nakonec dokládá potlesk a souhlasné názory, které zazněly při a po mém vystoupení na konferenci. Výkupny před řečnickým pultem zastupoval jen jeden zástupce firmy Gebeshuber, to znamená, že souhlas projevovali zástupci obcí a krajů. A já jim za to děkuji, protože to je náznak, že racionální konstruktivní dialog je možný.

Dnes představuje občanský sběr kovů 600 tisíc tun ročně a jen idealista si může myslet, že tento objem občané odevzdají obcím zdarma. Kriminalita neklesne, naopak se zvýší iniciativa černého trhu s kovy.

Poslední otázkou je jestli by bylo podle výkupců druhotných surovin řešením návrh SMO převést kompetence na obce?

Z otázky není zřejmé, o jaké kompetence se jedná, ale zřejmě se jedná o rozhodování, jestli v obci výkupna ano nebo ne. Upřímně řečeno, pozorně jsem zástupce SMO ČR poslouchal a několikrát přečetl jeho vystoupení, kdy opakoval stále dokola mnohokrát sdělené, nicméně jsem se nedozvěděl, co vlastně obce, přesněji řečeno SMO ČR, chce, nebo přesněji co by chtělo, ale o čem zatím nemluví. SMO ČR má nesporně zájem na větší participaci při rozhodování o povolení výkupny na svém území, aniž by vědělo, co to znamená. Dnes v takovém řízení mají obce postavení účastníka řízení, tedy stejné jako má např. žadatel. Na rozdíl od MŽP si nemyslím, že by se to mělo změnit a to už jen proto, že žádný silný důvod pro takovou kompetenci není. Jestliže však obce mají tak silný zájem o něčem rozhodovat tak, aby jim do toho nikdo další nekecal, musí mít z jejich hlediska proto důvod. Obce zřizují a spravují podobná zařízení, o jaké žádá budoucí provozovatel výkupny, což jsou sběrné dvory, do kterých občané vnášejí druhotné suroviny zadarmo, které ve finále přes výkupnu druhotných surovin obec samozřejmě zpeněží. Z logiky věci tedy o konkurenci zájem nemají, zvláště když je zcela jistě připravuje o nějakou finanční částku. Že to je snaha o monopolizaci, tak o tom nemůže být pochyb a příslušný úřad jistě k takovým snahám zaujme rozhodné stanovisko. Otázkou také je o jaký kovový odpad má SMO (neuvádím obce, protože je otázka jestli všechny obce takový zájem mají) zájem, respektive jaký odpad si SMO chce přivlastnit, nebo snad znárodnit. A že se jedná skutečně o „znárodnění“ dokládá i tato odpověď JUDr. Kořána, který plédoval pro zákaz výkupu od fyzických osob v odpolední části workshopu „B“ na konferenci „Zpětný odběr 2013“, kdy na mou námitku jestli má na mysli znárodnění odpověděl zmíněný právník větou, která by měla být nejen vytesána, ale měla by být se stát povinnou součástí každé učebnice: „Znárodnění je kladný výsledek pro občana“. Nelze nepřiznat, že svým způsobem ano, ale v jiném ekonomickém prostředí a při jiném znění Ústavy než jak zní ta naše. Ačkoliv i v kapitalismu se v poslední době dost často uvažuje o znárodnění, nebo se dokonce znárodňuje, což evokuje úvahy o soumraku kapitalismu. 

Zdá se, že obce zatím zajímá jen občanský kovový odpad, a vidina zisku, ale mnohé naznačuje, že uvažují o jakémkoliv odpadu, který má původ v obci. Nakonec myšlenka z referátu pana Drahovzala, že „stávající právní úprava nekoresponduje se skutečností a s očekávanou rolí obcí a měst v dané lokalitě jako strážce veřejného pořádku a majetku,“ to jen potvrzuje. SMO se již dlouhou dobu snaží o monopol nad kovovými odpady a motivace je naprosto jasná. Jde až na prvním místě o peníze. Jen se nemluví o jaké. To, co uvádí SMO, jako zdůvodnění pro zásadní změnu postavení obcí z účastníka řízení na účastníka s hlasem rozhodujícím jsou jen  zástupné důvody a taková změna by si vyžádala širší legislativní úpravu. Navíc si myslím, že SMO ČR neví, o čem mluví a jistě mnozí starostové trnou hrůzou při pomyšlení, kde by vzali kvalifikovaný personál a zejména technické vybavení včetně zabezpečených ploch, aby mohli s kovovým odpadem nakládat.

Kdekoho napadají různé nápady a SMO nebo MŽP jistě  nevyjímaje. Jestli si myslí SMO, že tím odstraní krádeže kovových a nekovových předmětů, pak jistě pro svůj návrh má podložené důvody. Rád si je poslechnu. Je otázkou, jestli se na tento problém dívá SMO s odstupem, který umožní eliminovat případné důsledky, které takové absolutní návrhy mohou přinést.

A tak to shrňme: Aby nějaké řešení mělo efektivní a trvalý účinek, pak se přece nemohu nimrat v důsledcích, ale musím odstranit příčiny.  Jenomže to by byla práce a práce vždy bolí a znamená problém.

A tím se dostávám k Vaší žádosti o věcný návrh, jak řešit problém krádeží kovů, ke kterým přispívají těžko kontrolovatelné výkupny druhotných surovin.

Hned v úvodu jsem poznamenal, že SVDS nebylo založeno, aby suplovalo orgány, které mají s danou problematikou co do činění a které jsou navíc obdařeny pravomocemi různých stupňů, kterými si mohou vynutit dodržování pravidel nejen v tomto segmentu podnikání. Co znamená výraz „těžko kontrolovatelné výkupny druhotných surovin“ opravdu netuším a mohu se jen domnívat, že se jedná o jakási místa, která jsou a zase nejsou, o kterých nikdo neví, ale která má SMO ČR spočítané a ví, že se tam obchoduje s kovy. A teď „babo raď“, co s tím. Ovšem v našich českých vládních a parlamentních kruzích vždy se najde řešení. Když si nevíme rady, ustavíme odbornou komisi nebo všechno rovnou zakážeme a je po starostech. To je sice „dynamické“, nikoliv však moudré. Všichni „předskokani“ ještě neodehráli své písničky a středeční a čtvrteční policejní akce „Patriot“, ke které zveřejníme samostatný komentář, kdy nemohly být opomenuty výkupny kovů, ještě neodezněla a už máme na stole, prý partizánské řešení, tentokrát některých poslanců ODS. To slovo „tentokrát“ sem velmi patří, protože před 5 lety, v roce 2008, se odehrávalo podobné představení, tehdy pod taktovkou poslankyně Konečné z KSČM.

"Magneti" mají smůlu. Brzy skončí volný výkup kovů“.

Nenechte se mýlit, to není jeden z výkřiků poslední doby. Píše se rok 2008 a pod taktovkou KSČM a ČSSD se hledá řešení, jak zamezit krádežím kovů. Výsledkem byl Sněmovnítisk 367/5. Tu dobu jsem intenzivně prožil už jen proto, že v té době bylo založeno SVDS.  Protože o Parlamentu a vrcholové státní správě něco málo vím, nemohu si nevšimnout, jak se metody manipulace s veřejnosti nejen opakují, ale, a to je horší, jsou nejen stále stejné a už také hloupé. Před 5 lety řekla komunistická poslankyně ve Sněmovně toto:

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane senátore, dovolte mi velmi krátce, abych vás zpět po třech měsících uvedla do problematiky, kterou jsem si myslela, že se nám podařilo správně vyřešit na konci června tohoto roku a kde se Senát snaží, řekla bych, o větší bezzubost v tomto návrhu zákona.

My jsme tady na konci června tohoto roku rozhodli, že zakážeme výkup kovového odpadu od fyzických osob, ale pouze takového odpadu, který určí Ministerstvo životního prostředí vyhláškou, což podle nás bylo správné, protože ty druhy odpadů, které jsou vykupovány a jsou v tu danou chvíli tak zvaně v kursu, se mění a Ministerstvo životního prostředí je objektivně schopno toto vyhláškou upravovat. Tento návrh zákona, přestože se některým z vás zdál velmi tvrdý, myslím, že byl jediný, který byl schopný postihnout to, k čemu běžně dochází a k čemu např. došlo i dnes ráno. Jistě jste všichni slyšeli o tom, že dnes ráno zkolabovala železniční doprava v hlavním městě Praze, a to právě proto, že je možné v České republice vykupovat od fyzických osob kovový odpad a že tedy je možné, resp. je zájmem těchto osob, aby tento odpad kradli. Dnes ráno nebo dnes v noci bylo ukradeno několik metrů kabelů z železničních stanic a kvůli tomu zkolabovala celá doprava. Pokud chceme toto dále tolerovat, poté odhlasujme senátní návrh zákona, který de facto způsobí to, že se bude moci dále vykupovat a tito zloději, kteří přijdou s tímto materiálem do sběren surovin, budou muset podat pouze čestné prohlášení. Já si upřímně nedovedu představit, jak toto čestné prohlášení bude vypadat, ale dovedu si představit, že lidem, kteří jsou schopni ohrozit životy občanů naší země tím, že ukradnou zabezpečovací zařízení, je upřímně jedno, pod co se podepíšou. Toto dal do návrhu zákona Senát.

A na závěr pobavila pravou stranu Sněmovny takto:

Poslankyně Kateřina Konečná : Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se na rozdíl od pana premiéra nedomnívám, že to je špatně. Já bych vám chtěla poděkovat a ne za sebe a za předkladatele, ale za občany této země, kteří si tento zákon bezpochyby zasloužili. (Veselost z pravé strany sálu.)

Politika není kreativní a tak dnes, prakticky to samé a dokonce se stejnou rétorikou otevírá ODS, a aniž by se zabývala příčinami, pokouší se marně odstranit důsledky. A tak již se těším, že v den projednávání návrhu skupiny poslanců ODS minimálně zkolabuje metro v Praze, protože bezdomovci nebo „magneti“ za spolupráce s výkupnami kovů ukradnou koleje v úseku metra „B“, a že až překvapivě neinformovaná poslankyně Řápková, což není zase tak velkým překvapením, bude děkovat, ne za sebe a předkladatele, ale za občany tohoto státu, kteří si v její verzi zákon zasloužili, že veselost se tentokrát ozve z levé strany sálu.

Politika není taková, ona je úplně jiná. Ovšem co zůstává, jsou problémy těch, kteří na rozdíl od poslanců a jejich nápadů v této zemi žijí reálný život……….   

Praha 21. 5. 2013

Petr Miller

výkonný tajemník SVDS

 

 

 

 

 

 

zpět

 
 

© Web4ce s.r.o. 2015 | Provozováno na CMS E4E | Mapa webu

Vyhledat