Vyhledat

 

Řápková nabádá

- Kategorie: Jak to vidíme my
autor: Administrátor, přečteno: 389x

K dalšímu z nápadů poslankyně Řápkové.

Poslankyně Řápková vyrábí jeden návrh za druhým. Z pohledu „jak koho“ povedené, méně povedené nebo jak bychom lidově poznamenali „zcela mimo mísu“. K těm posledním lze s určitostí zařadit návrh z její dílny, na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Velkoryse přejděme, že se jedná pouze o novelizaci zákona, což může být zaviněno nepozorností při přednáškách na plzeňské Sorbonně a zkusme rozklíčovat, o co vlastně jde.

Pravicová Řápková napodobuje levicovou Konečnou se vším všudy. Méně pravdami, o to více polopravdami až výmysly, včetně mediálního masírování nebohého občana katastrofickými vizemi, které budou gradovat s blížícím se dnem projednávání výše zmíněného návrhu ve sněmovně informací v celostátním deníku, že jen tak tak se zabránilo krádeži kolejí z trasy metra „B“, které by nepochybně skončily ve výkupně kovů. Za zmínku stojí, že návrh z dílny KSČM (2008), a dnes z ODS (2013) spojuje to, že oba byly podány jako poslanecké návrhy rok a nějaký měsíc před volbami (v roce 2009 měly být volby předčasné).

Návrh poslankyně Konečné v konečné fázi doznal změn a stal se normou, která byla přijata v obou táborech. Od začátku však bylo zřejmé, že naplnění představ zákonodárců tak majitelů výkupen může mít úspěch jen tehdy, jestliže všechny zúčastněné subjekty přistoupí k realizaci koordinovaně a poctivě. Kdo se touto problematikou zabývá, musí konstatovat, že se tak nestalo.

Svalovat vinu na výkupny však není fér. Jistě, i mezi nimi jsou nepoctivci stejně jako mezi poslanci, starosty, hejtmany, ministry, podnikateli, policisty, soudci, státními úředníky vůbec, nevyjímaje politiky a jejich kmotry. Někteří jsou ve výkonu trestu, někteří k němu kráčí svižným krokem. Na rozdíl od problematiky výkupen v jejich případě opravdu může jít i o životy a finanční hodnota jejich nedodržování „čehosi“ přesahuje miliardy. Tedy neprotahujme velblouda uchem jehly a dívejme se na jevy v naší společnosti s mírou pozornosti, kterou skutečně vyžadují. Pokud tomu tak není pak je na místě si položit otázku „Cui bono“.

Myslím, že s většinou „informovaných“ se shodnu, že právní úprava výkupu a zpracování druhotných surovin je dostatečná, někteří vzápětí však namítnete, že nedostatečné je její dodržování. Co si však pod tím mám představit?

Pro „neinformované“ doplňuji, že tento segment podnikání je na základě ustanovení § 18 odst. 3 zákona o odpadech povinen atd. a vyhláškou č. 478/2008 Sb. vázán co smí a nesmí vykupovat. Ponechám stranou logiku některých ustanovení, která je vždy při střetu se zákonem a ke škodě pro ten zákon v opozici a uvedu, že výkupny kontroluje s různými stupni pravomocí a sankcí 6 oprávněných orgánů:

Česká inspekce životního prostředí - Může vstupovat do objektů, prostorů a zařízení výkupen, je oprávněna vyžadovat veškerou dokumentaci související s nakládáním s odpady. V případě zjištěného porušení právních povinností taxativně uvedených v zákoně o odpadech může uložit pokutu až do výše 1 000 000,-Kč (§ 66).

Policie ČR - může provádět „kontroly“ výkupen pouze při odhalování některých přestupků nebo trestných činů. Policisté mohou žádat o nahlédnutí do knihy výkupu a získávat informace o vykoupených věcech a prodejcích. Policie nemá v působnosti kontrolu, zda jsou odpady řádně zaevidovány, pokud zjistí nějaké porušení zákona, může ho předat dle uvážení ČIŽP, obecnímu úřadu, nebo dalším kontrolním orgánům v závislosti na povaze zjištěných skutečností. Policie není oprávněna udělovat pokuty za správní delikty provozovateli výkupny (právnická osoba) za nedodržování zákonných ustanovení upravujících provozování výkupny.

Obecní policie - není oprávněná kontrolovat provozovatele výkupny. Pouze při podezření na protiprávní jednání osoby prodejce, tzv. sběrače kovů (majetkové přestupky, dle § 50 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích) mohou v rámci šetření přestupku vyžadovat od osob prokázání totožnosti (§ 12 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii) a podání vysvětlení (§ 11 zákona o obecní policii) k vyvrácení podezření ze spáchání přestupku dle § 50 zákona o přestupcích.

Obecní úřady - na základě ustanovení § 66 zákona o odpadech mohou prostřednictvím pověřeného zaměstnance obce provádět kontroly vedení evidence o výkupu odpadů. V případě zjištění závažných chyb v evidenci mohou udělit pokutu ve výši až 300 000,- Kč.

 Krajské úřady - provádí na základě ustanovení § 78 zákona o odpadech kontroly dodržování provozního řádu výkupen a v případě zjištění opakovaného porušování pravidel stanovených v zákoně může rozhodnout na základě ustanovení § 78 zákona o odpadech o odebrání povolení k provozu výkupny.

Česká obchodní inspekce -  provádí kontroly na základě zák. 185/2001 Sb.

Myslím, že uvedený výčet kontrolních orgánů na jeden druh podnikání je více než dostatečný a právní nástroje a sankční možnosti odpovídají možným škodám. Jestli někdo namítá, že se něco nedodržuje, je třeba, aby konkrétně uvedl, kdo a co konkrétně nedodržuje. A nejen to. Je třeba takové tvrzení doložit a pak také říci, jak velká škoda vznikla, jaké sankce byly uloženy nebo kolik bylo odebráno povolení k provozu výkupny nebo sběrny. Tedy vinu za něco, co selhalo oproti představám zákonodárců z roku 2008, nehledejme na straně výkupen.

Pani Řápková tento fakt opomíjí a svým návrhem jen navyšuje hromádku návrhů z její dílny, kterými soustavně něco nařizuje, zakazuje, omezuje a trestá, aniž by vzala v úvahu, že každý důsledek má svou příčinu a hledá ji tam, kde není a ani být nemůže. 

Poslankyně na svém blogu na stránkách ParlamentníListy.cz, údajně píše „Mimo drobné krádeže a přestupky se stát dlouhodobě snaží zamezit vykupování kradeného odpadu. Zloději v tomto případě kradou vše, co se dá alespoň trochu zpeněžit - a to i tehdy, kdy následky krádeže mohou být pro někoho fatální. Poničený majetek však na mnoha místech již ohrožuje i bezpečnost lidí. Dopátrat se pachatele je přitom často velmi složité, pokud tedy není chycen přímo při činu."

Myšlenkové pochody paní poslankyně se zřejmě ubírají klikatými cestami, a aniž by se seznámila s definicí co je odpad, je možné, že nám chtěla sdělit, že někde ležel odpad, mohlo by se také jednat o odpad, který byl uložen ve výkupně, někdo ho ukradl a stát se snaží zamezit, aby si ho výkupna opět koupila. To je jistě iniciativa paní poslankyně chvályhodná, jen mně uniká, jak má výkupna poznat, že se jedná o ukradený odpad. Že se krade i odpad, tak takové případy se skutečně dějí. Například během transportu kovového šrotu vlakem z Brna do Ostravy se běžně ztratí i dvě tuny z vagonu. Že se tak mohou točit váhově zajímavé objemy mezi výkupnou a prodejcem i několikrát než ten samý materiál skutečně dorazí do hutí a že výkupna zaplatí její jednou koupený odpad i několikrát, není tak nemožné. Tedy nejenom obce, občané a dráhy atd., ale i výkupny, které díky „objektivním“ informacím některých medií a postojům některých poslanců stojí na okraji společnosti, mají se zloději problémy a to nemalé.

Poslankyně Řápková dále poukazuje na to, že vešel nedávno (nedávno znamená téměř 5 let) v platnost nový zákon, který měl situaci zlepšit. Ten nařizuje provozovatelům sběren identifikovat nabízejícího a předmět - což se ale, podle poslankyně, často vůbec neděje. A opět jako hlavolam sděluje, proč tomu tak je: "Protože ale neexistuje veřejně přístupná databáze sběren, zákony se obcházejí a nikdo nemá přehled o tom, které sběrny dodržují zákon a které vykupují kradené kovy."

To by bylo úsměvné, kdyby to nesdělovala občanům poslankyně, z jejichž vůle a za jejich peníze tuto funkci dočasně vykonává.

Jak paní poslankyně došla k poznání, že provozovatelé často neidentifikují nabízejícího a předmět, ponechám na jejím dokazování a jen doufám, že uvede doložitelný počet v takové výši, že jedinou možnou nápravou je realizace opatření, které navrhuje. Že takový počet neexistuje, viz níže šetření kontrolních orgánů. V ČR je cca 2300 výkupen a 800 sběrných dvorů, z nichž ČIŽP v letech 2007-11 zkontrolovala 1 532 zařízení. 2/3 z nich byly v pořádku. 332 výkupen prověřila ČOI v r. 2012 a zjistila pouze 2% případů porušení zákona o odpadech, což je necelých 7 výkupen.Je to špatný výsledek ve srovnání s ostatními výsledky kontrol? Co například spotřebitelské úvěry apod.?

Paní poslankyně postrádá veřejně přístupné databáze sběren. Nechci se už opakovat a zmiňovat nedostatečnou právní přípravu plzeňské Sorbonny, ale je třeba rozlišovat sběrnu a výkupnu. To proto, abychom si rozuměli, o čem vlastně mluvíme.

Existuje několik údajů o počtu sběren a výkupen. Především to jsou databáze vydaných povolení k provozování výkupen, spravované každým Krajským úřadem, pak údaj Ministerstva průmyslu a obchodu, a další údaje, např. údaj, se kterým pracuje Sdružení výkupců a zpracovatelů druhotných surovin a další. Samozřejmě, nelze opomenout originální zjištění Svazu měst a obci ČR, které za touto podivnou hrou fakticky stojí, který uvádí, že počet výkupen je 4 000 a je otázkou, jestli informacemi o „nelegálních výkupnách“ v počtu 1 600 nešíří poplašné zprávy, protože toto virtuální číslo neumí doložit.

K získání poznatku o tom, jestli má výkupna souhlas k provozování či ne, doporučuji paní poslankyni otevřít její oblíbený vyhledávač, zadat třeba Moravskoslezský kraj a Informační systém životního prostředí. Kliknutím na odkaz Odpady se otevře „Seznam zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadu“. Pokud seznam není aktuální, nebo neodpovídá skutečnosti, pak opět není chyba na straně výkupen. Takové zjištění by však pro aktivity poslankyně Řápkové mohlo otevřít další téma. Opravdu to, paní poslankyně, není složité, jen opět nevím, jak se z tohoto seznamu pozná, které sběrny dodržují zákon a které vykupují kradené kovy. Ale chyba bude na mé straně, zřejmě mně chybí ten správný „fištrón“ poslance.

Jestliže se v několika případech, jak uvádí poslankyně Řápková, podařilo identifikovat kradený a k výkupu nepovolený předmět, pak jistě tato výkupna už neexistuje a její majitel obdržel podle zásluh na rozloučenou vysokou pokutu, nicméně kde se bere jistota, že všechny, údajně „ukradené“ předměty končí ve výkupnách.

Od průlomového článku Garyho Beckera „Ekonomie zločinu“, uplynulo pár let, nicméně ekonomický pohled na život se zejména v tržní ekonomice stal dominantní. Zloději a třeba také neoprávnění výkupci se chovají stejně jako podnikatelé, to znamená tržně. Hledají nejvhodnější prostředí kde své „zboží“ či kapitál mohou uplatnit. Proč si myslet, že všechny „ukradené předměty“ skončily ve výkupně. Já si to nemyslím, nakonec pojišťovací podvody jen kvetou.

Poslankyně Řápková svůj návrh opírá o zřejmě policejní svodku, která praví, že za rok 2011 bylo zaevidováno skoro třináct tisíc krádeží kovu.

To je tak říkajíc informace o ničem.  Za stejný rok vydala statistiku z kontrol zařízení ke sběru a výkupu odpadů Česká inspekce životního prostředí, ze které už je možné si vytvořit určitou představu, ovšem i přes vysoké pokuty žádné výkupně nebo sběrnému dvoru nebylo odebráno povolení k výkupu nebo sběru.

 

Nepochybně existují i další formy výkupu, z nichž řada funguje po vzoru zastaváren nonstop 24 hod. denně. Ale to je problém, který nás pálí stejně jako Vás, paní poslankyně, nicméně jeho řešení a odstranění je v kompetenci více orgánů, ale nikoliv u nás. Ve Vašem CV lze nalézt zmínku o Vašem působení v orgánech měst a obcí. Řekněte mi, jak je možné, že obec či město ví, že v souvislosti s výkupem kovů se porušuje zákon, dokonce vědí, že jejich počet, kde se tak děje je v ČR cca 1 600, ale na druhou stranu tato místa pracují v takovém utajení, že o jejich činnostech vlastně obec, státní a obecní policie vůbec neví. Trochu schizofrenní pro běžného občana.

Krádeže kovů nejsou jen problém Česka, a že je to problém, který má hlubokou sociální dimenzi, o tom snad není pochyb. Růst nezaměstnanosti, zvyšující se počet nezaměstnaných na jedno volné pracovní místo a růst dlouhodobé nezaměstnanosti, která devastuje pracovní schopnosti a ztěžuje opětné pracovní začlenění, tak tam někde to začíná a jen krádežemi kovů to samozřejmě nekončí a o další překvapení nebude možná nouze. Fantasmagorické škrty k prosperitě nevedou, spíše podvazují ekonomický růst a zcela určitě demotivují "obyčejné" lidi, kteří za politické a ekonomické chyby, které nezpůsobili, ale za které nesou největší váhu nepříznivých dopadů, nemohou. Chápu jednání v zoufalství a v situaci, kdy nevím jak dál. Tím se samozřejmě nezastávám zlodějů a to nejen kovů, stejně jako se nezastávám těch, které jsem výše zmínil, proti jejichž páchaným škodám a výši společenské nebezpečnosti jsou zmínění zloději kovů jen břídilové a jen chci řící, že plošná hodnocení považuji za špatná.

Tak dalece zřejmě paní poslankyně své návrhy nedomýšlí, protože pak by nemohla hlásat, že lék na současnou situaci je jednoduchý a jednoduchost spatřovat v tom, že  - stát by měl přenechat větší pravomoci obcím. "Umožněme jim si obecně závaznou vyhláškou stanovit, na kterých místech v obci může být sběrna povolena, a zároveň omezit provozní dobu takového zařízení. Krajský úřad, který vydává konečné rozhodnutí o povolení, pak musí takovou obecně závaznou vyhlášku obce respektovat," radí Řápková.

Že je to špatná rada musí napadnout snad každého. Především proto, že je to vytváření států ve státě a také proto, co je skryto a o čem se náhle přestalo mluvit, a tím jsou návrhy „některých odborníků“ zakázat výkup od fyzických osob. Dnes je kde kdo odborník na „fšechno“, ale málo kdo se oprostí od své odbornosti natolik, aby se na problém podíval v těch nejširších souvislostech. V některých článcích o krádežích kovů se vyskytují výrazy jako „zoufalci“ apod. Možná, že zákaz výkupu od fyzických osob by tyto „zoufalce“ dohnal k něčemu jinému. Pokud si bezdomovci či sociálně nezařazení občané, anebo ti, kteří marně roky hledají pracovní uplatnění, svým sběrem, který přináší jen drobné, aspoň trochu přilepšují, nezcizují a v obci se starají, aby se využitelné předměty nepovalovaly na nepovolených skládkách, pak je to jen dobře a neznám starostu, který by to potlačoval, protože ví, že jestliže jim to obec vezme o to větší bude její starost o tyto její občany, protože kdo jiný by se měl postarat? Ano, bohužel, i k tomu jsme po 23 letech budování šťastných kapitalistických zítřku dospěli.

Paní poslankyni to zřejmě nedochází stejně jako to, že v zemi, jejíž korupční prostředí v Indexu vnímání korupce (CPI) 2012 odráží hluboce rozloženou státní správu, špatné fungování politických stran a nedotažení klíčových priorit protikorupční politiky, by takové přenesení kompetencí na obce postavení ČR ve zmíněném Indexu jen pohoršilo.

Obce mají nesporně zájem na větší participaci při rozhodování o povolení výkupny na svém území, aniž by věděly, co to znamená. Dnes v takovém řízení mají postavení účastníka řízení, tedy stejné jako má např. žadatel. Na rozdíl od MŽP si nemyslím, že by se to mělo změnit a to už jen proto, že žádný silný důvod pro takovou kompetenci není. Jestliže však obce mají zájem o něčem rozhodovat tak, aby jim do toho nikdo další nekecal, musí mít proto důvod. Obce zřizují a spravují podobná zařízení, o jaké žádá budoucí provozovatel výkupny, což jsou sběrné dvory, do kterých se vnášejí druhotné suroviny zadarmo, které ve finále obec samozřejmě zpeněží. Z logiky věci tedy o konkurenci zájem nemají, zvláště když je zcela jistě připraví o nějakou finanční částku. Že to je snaha o monopolizaci, tak o tom nemůže být pochyb. Otázkou také je o jaký kovový odpad má Svaz měst a obcí (neuvádím obce, protože je otázka jestli všechny obce takový zájem mají) zájem, respektive jaký odpad si chce přivlastnit, jinými slovy znárodnit. A že se jedná skutečně o „znárodnění“ dokládá i tato odpověď JUDr. Kořána, který plédoval pro zákaz výkupu od fyzických osob v odpolední části workshopu „B“ na konferenci „Zpětný odběr 2013“, kdy na mou námitku jestli má na mysli znárodnění odpověděl zmíněný právník větou, která by měla být součástí učebnic: „V tomto smyslu znárodnění je kladný výsledek pro občana“. Nelze nepřiznat, že svým způsobem ano, ale v jiném ekonomickém prostředí a při jiném znění Ústavy než jak zní ta naše. Ačkoliv i v kapitalismu se v poslední době dost často uvažuje o znárodnění, nebo se dokonce znárodňuje, což evokuje úvahy o soumraku kapitalismu. 

Paní poslankyně jednoznačně hraje pro obce, aniž by se zajímala, jestli obce jsou schopné nové povinnosti zajistit. Zdá se, že obce zatím zajímá jen občanský kovový odpad, zesílený vidinou zisku, ale mnohé naznačuje, že uvažují o jakémkoliv odpadu, který má původ v obci. Nakonec myšlenka z referátu zástupce Svazu měst a obcí, pana Drahovzala, že „stávající právní úprava nekoresponduje se skutečností a s očekávanou rolí obcí a měst v dané lokalitě jako strážce veřejného pořádku a majetku,“ to jen potvrzuje. Svaz měst a obcí se již dlouhou dobu snaží o monopol nad kovovými odpady a motivace je naprosto jasná. Jde až na prvním místě o peníze. To, co uvádí Svaz měst a obcí, jako zdůvodnění pro zásadní změnu postavení obcí z účastníka řízení na účastníka s hlasem rozhodujícím jsou jen  zástupné problémy a navíc by taková změna si vyžádala širší legislativní úpravu. Navíc si myslím, že některé obce neví, o čem mluví a jistě mnozí, uvážlivější starostové trnou hrůzou při pomyšlení, kde by vzali kvalifikovaný personál a zejména technické vybavení včetně zabezpečených ploch, aby vůbec mohli s kovovým odpadem nakládat.

V této době paní poslankyně otevřeným dopisem oslovuje města a obce a žádá je o podporu jejího návrhu.  Zřejmě se očekávaný jásot nad jejím návrhem nedostavuje a spíše začínají převažovat reálné úvahy, co by to vlastně přineslo. Ale to všechno mělo být známé ještě před podáním návrhu.
 

Praha 2. 6. 2013

Petr Miller

výkonný tajemník Sdružení výkupců druhotných surovin

 

 

zpět

 
 

© Web4ce s.r.o. 2015 | Provozováno na CMS E4E | Mapa webu

Vyhledat