Vyhledat

 

 

Aktuality

Proč se stále diskutuje o povinné certifikaci elektroodpadu??


8.6.2020

Protože se stále neříká pravda. Otázkou je "PROČ". Že by poslankyně Fialová (ANO) věděla, nebo jen plácla něco o čem nemá ani potuchy??? To ovšem otevírá další legitimní otázku:"Cui bono"?

Povinná certifikace zařízení na zpracování elektroodpadu se dostala do povědomí široké odborné veřejnosti díky projednávání nového balíčku odpadových zákonů v Poslanecké sněmovně.  Poslankyně Fialová (ANO), nepochybně puzena konat dobro, jak jinak, když má být líp, a bez ohledu na důsledky úžasného nápadu, kterým byla shůry osvícena, na jednání Výboru pro životní prostředí představila a s pomocí hlasovacího stroje stájových kolegů následně prosadila pozměňovací návrh, který se navzdory odbornému názoru zpracovatelského průmyslu i závěru studie Evropské komise, snaží do zákona implementovat povinnost certifikace zpracovatelů elektroodpadu dle technických standardů. Veřejným tajemstvím je fakt, že uvedenými normami jsou CENELEC normy řady EN 50625, resp. ČSN EN 50625, a EN 50614, včetně příslušných technických specifikací.

Bez uvedené certifikace není zpracovatel oprávněn odpadní elektrozařízení zpracovávat a recyklovat. Tato změna by měla zásadní dopad na zpracovatelský průmysl v České republice a je jasné, že významné množství malých a středních zpracovatelů by tuto změnu nepřežilo. Důsledkem by bylo výrazné zmenšení trhu, úbytek konkurence a výhodu získá několik málo současných velkých zpracovatelů, kteří vytvoří monopolistické prostředí, které zaplatíme my všichni. My všichni – jako spotřebitelé při nákupu nových výrobků formou příspěvku na budoucí recyklaci (tzv. recyklační poplatek).

V této souvislosti se ozvala řada zpracovatelů elektroodpadu, kteří na chráněných pracovních místech zaměstnávají zdravotně hendikepované spoluobčany. A proč? No protože se obávají o svoji existenci, neboť splnění navrhovaných podmínek stanovených nad rámec zpracování jiných druhů ostatních či nebezpečných odpadů, považují za přinejmenším problematické. A které to jsou? Například náklady spojené s povinnou certifikací, její následnou obnovou v pravidelných intervalech a úpravou technologického procesu nad rámec „Best Available Technologies“ pro ně představují zátěž, kterou nemohou unést. V důsledku toho řada znevýhodněných a postižených spoluobčanů skončí v řadách nezaměstnaných.                Podobný krok by od poslance čekal málokdo.                                                                      Nejen, že coby odpadový hospodář si důsledky svého pozměňovacího návrhu musí plně uvědomovat, ale jako člen Výboru pro sociální politiku musí vnímat jeho rozsáhlé negativní sociální dopady. Zdá se, že poslankyni Fialovou ze stáje "bude líp", podobné úvahy míjí. 

V tomto týdnu se objevila informace, že pod tlakem všeobecné kritiky došlo k úpravě zmiňovaného pozměňovacího návrhu (https://www.prumyslovaekologie.cz/info/pozmenovaci-navrh-k-povinne-certifikaci-zpracovatelu-elektroodpadu-byl-upraven).                                                                     Jistě k potěšení autorů úpravy pozměňovacího návrhu se některé, zejména nepříliš informované a tudíž nepříliš kompetentní politické subjekty, začínají tvářit přívětivěji. Proč ne, ale není to spíše přívětivost, vedoucí k Pyrrhovu vítězství?

Na první neznalý pohled to vypadá, že úpravou pozměňovacího návrhu došlo k úpravě podmínek, které rozmělňují náklady zpracovatelů na obnovování autorizace. Došlo totiž k prodloužení doby použití získaného certifikátu o jeden rok, navíc s platností až od třetího čtvrtletí 2023. Tak proč jsou zpracovatelská zařízení, znající detailně podstatu celého problému a plně chápou smysl a důsledky navrhované právní úpravy z provedené úpravy, spíše v šoku?                  Protože se pro ně touto změnou nezměnilo vůbec nic.                                                                  Jak je to možné?                                                                                                                                Protože „koza se nažrala, a certifikace zůstala celá,“ včetně všech negativních dopadů a nulové přidané hodnoty pro životní prostředí a druhotnou surovinu.

Pojďme si už konečně nalít čistého vína… a přiložit pár faktů.

Jak má vlastně probíhat proces akreditací?

Po celé Evropě existují desítky akreditačních společností, které obdobně jako Český institut pro akreditaci (ČIA) provádějí akreditace organizací, které následně certifikují firmy podle mezinárodních technických standardů. Proč je tedy v návrhu zákona odkaz pouze na ČIA, když v rámci Evropy existují desítky akreditačních agentur, jejichž pověst a zkušenosti jsou daleko významnější? První paradox malého čecháčství je na světě.

Další oblastí je posun zákonného termínu ze dvou let na tři roky, neboť se certifikace uděluje jen na určité období a poté musí být obnovena a v průběhu platnosti potvrzována. Prostudováním informací z "WEEELABEX Guidance Document " zjistíme, že v bodu 3.3.1 (viz níže) je platnost udělené certifikace 24 měsíců, a to od data provedené certifikace.                                                   A hle, druhý paradox je také na světě. Z uvedeného totiž vyplývá, že bez ohledu na zákonnou úpravu bude muset být tato certifikace každé dva roky obnovena. Certifikace platná dva roky a dokládaná dle návrhu tři roky znamená, že je umožněno se ministerstvu prokázat až rok neplatným potvrzením o certifikaci.

Navíc v průběhu platnosti certifikace je zpracovatel povinen se podrobit kontrolnímu auditu a tento audit logicky uhradit. Zároveň je nutné každé dva roky splnit tzv. "Batch testy", a to vždy před ukončením certifikačního či následného recertifikačního auditu. I tyto testy jsou hrazeny samostatně. V případech, kdy např. dojde ke změně v technologii zpracování, či rozsahu zpracování elektroodpadu (viz bod 4.4 níže), probíhají další typy auditů. Opět za nemalé finanční prostředky. A tak náhle na stole máme třetí paradox, a to hned dvojitý. Nejen že audit musí být bez ohledu na ustanovení navrhovaného zákona prováděn každoročně, ale jsou navíc doplněny o audity Batch testů a případné další audity.

A co kdybychom se teď podívali na průběh auditu.                                                                       Podle bodu 4.2.5 (viz níže) by měl probíhat v místním jazyce. U nás tedy v jazyce českém.      Aha?                                                                                                                                            Jediná akreditovaná organizace WEEELABEX Organisation zajišťující certifikace v ČR pod akreditací ČIA má na svých internetových stránkách seznam vlastními silami certifikovaných WEEELABEX auditorů, který obsahuje všehovšudy čtyři auditory, kteří hovoří česky nebo slovensky. Pokud auditoři tuto dovednost nemají, existuje sice náhradní řešení spočívající v přítomnosti další osoby u auditu, např. auditor v zácviku nebo specializovaný překladatel. To však vždy znamená další náklady a obvykle také prodloužení časové náročnosti auditu.                 A máme zde další, již čtvrtý paradox porozumění v průběhu auditu, protože v ČR je registrováno přibližně 200 zpracovatelů elektroodpadu. Je tedy zjevné, že při monopolním postavení WEEELABEX nastane významný nedostatek auditorských kapacit pro auditování zpracovatelů v potřebných intervalech.

Důležitým aspektem auditu je jeho nestrannost a nezávislost. To klade také zvláštní důraz na nestrannost a nezávislost auditora. Již první zjištění, že auditory necertifikuje žádná nezávislá organizace, ale sám WEEELABEX Organisation, vnáší do celé problematiky významnou pachuť ovlivnitelnosti auditora. WEEELABEX má tak na trhu certifikací nejen výsadní monopolní postavení, ale zároveň má stejnou sílu i ve výchově, udělování a odebírání osvědčení každého auditora. To mu poskytuje významnou možnost ovlivňovat nejen metodiku vykonání auditu, ale také subjektivní hodnocení jednotlivých auditorů. Je zjevné, čí píseň musí auditor zpívat, aby mu bylo osvědčení auditora obnovováno.

Pokud se bedlivěji podíváme do seznamu certifikovaných auditorů, zjistíme další velmi závažnou skutečnost. V seznamu je uvedena jejich domovská organizace. Připomeňme si, že česky či slovensky hovoří pouze čtyři auditoři. Tři v pozici vedoucího auditora a jeden jako auditor. Pohledem na jejich jména a domovské organizace zjistíme, že tři ze čtyř auditorů úplně nezávislými auditory nebudou. A jak by mohli být, když jsou spojeni s kolektivními systémy, které mají silnou obchodní vazbu na některé zpracovatele a někteří jsou s nimi přímo propojeni.                                                                                                                              Výstupem uvedeného je pátý paradox pseudo nezávislosti auditorů.                                  Mimochodem, vazba AE Holding – ASEKOL – RETELA je jednoduše dohledatelná ve veřejně dostupných zdrojích.

Díky pěti základním paradoxům jsme si jednoduchým způsobem představili, že navrhovaná legislativní úprava není nejen nezávislá, ale ani nesměřuje k lepší ekologické recyklaci.          Zbývá položit si otázku, k čemu tedy je a kde se projeví ten zastřený efekt?                            A opět nalijme si čistého vína.                                                                                                       Jejím hlavním důsledkem bude vytlačení nepohodlných malých a středních zpracovatelů elektrozařízení z trhu a monopolizace prostředí. V konečném důsledku pak aplikace návrhu povede ke zvýšení nezaměstnanosti (zejména v řadách hendikepovaných spoluobčanů) a k významnému zvýšení nákladů na recyklaci elektrozařízení. Ve finále tak vznikne další vír v kapsách nás, spotřebitelů, díky skokovému růstu recyklačních poplatků.

V návaznosti na výše uvedené je potřebné doplnit dva drobné, ale o to zásadnější komentáře.

Prvním je situace, kdy v ČR nebudou zpracovatelé elektrozařízení certifikovaní na všechny skupiny.

Co se bude dít? Budeme nakonec vyvážet elektroodpad do zahraničí, neboť ekonomický pohled nám bude velet uhradit raději vysoké dopravní náklady a smysluplný náklad či výnos u zpracování v zahraničí, než hradit nesmyslné náklady za zpracování v ČR? Tuto část pozměňovací návrh neřeší, ale jistě si umíme představit cestu, kterou tento asociální návrh může pokračovat.

Taktéž studie Evropské komise jednoznačně cestu u nás prosazovaného systému povinné certifikace nepodporuje. Naopak jde cestou rozšíření evropské legislativy o požadavky, ve které standardy CENELEC směrnice přesahují. Důvodem je mimo jiné to, že při jiných způsobech realizace (včetně povinné certifikace) hrozí, že některé zainteresované subjekty nebudou mít dostatečné množství prostředků pro to, aby se mohli podílet na časově náročném procesu certifikace dle uvedených standardů, což by mohlo vést k jejich upozaďování na trhu. Obdobně se k problematice vyjadřuje i samotný CENELEC (viz níže).

Druhým komentářem je pak vyjádření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který se pozměňovacím návrhem poslankyně Fialové také zabýval. Zaujal k němu detailní stanovisko (viz níže) a celou problematiku uzavřel následovně „Úřad opakovaně a dlouhodobě poukazuje na nutnost větší liberalizace na straně jedné, na druhé pak klade důraz na regulaci ze strany Ministerstva životního prostředí. Avšak navrhovaná právní úprava se jeví jako nekoncepční a protisoutěžní.“ 

Závěrem tak lze konstatovat, že existuje velké množství institucí, které uvedený pozměňovací návrh rámují do podoby nevhodného zbožného přání, které je však ke smůle zpracovatelského průmyslu na stolech poslanců Poslanecké sněmovny.                                                                       V tomto místě je třeba poznamenat: "Proč ke smůle zpracovatelského průmyslu"? Nápady hnutí "ANO" nejsou vždy úžasné a dokonce jsou málo kdy pochopitelné a už proto je nutná jejich korekce. Bohužel, nyní je už je jen na bedrech našich dočasných poslanců a poslanců Hospodářského výboru, aby si uvědomili dopady předkládaného pozměňovacího návrhu a hlasovali o něm s vědomím všech důsledků, které navrhovaná změna přinese. Zajímavé též bude, jaký postoj zaujme Ministerstvo životního prostředí, které nepochybně všechny uvedené aspekty velmi dobře zná. Stále věříme, že jsme demokratickým státem a že zdravý rozum zvítězí nad zájmy minoritních menšin bažících po ovládnutí trhu.

Se souhlasem s použítím původního textu D. Vandrovce, upravil Petr Miller, předseda SVDS. 

David Vandrovec, předseda představenstva Asociace informačních technologií a telekomunikací (AITAT)

David Vandrovec

CEO of REMA Companies, chairman of BoD at AITAT and member of BoD at REMA AOS ve společnostech REMA Companies

 

Inzerce - nabídka

MISTRA s.r.o. - Výroba strojů pro zpracování kovového odpadu

Firma MISTRA s.r.o., se zabývá výrobou strojů pro zpracování kovového odpadu. V ...

celý článek


 

Plné pneumatiky Trelleborg Excavator

Plné pneumatiky Trelleborg Excavator byly navrženy zejména pro využití v oblasti ...

celý článek


 

Dva náměty jak lze výrazně ušetřit

Vedoucí projektů SVDS představuje dva náměty

celý článek


 
Inzerce - poptávka

Hledáme pronájem nemovitosti, případně odkup

Provozovna k nakládání s odpady (sběrna,vrakoviště)v lokalitě Praha, Praha - Západ nebo ...

celý článek


 

Naši kolegové z HOSZ se dali na PET lahve

Firma v Maďarsku hledá dodavatele PET lahví v množství 500 -1 500 tun za měsíc

celý článek


 
EuRIC
EFR
EFR
 
 

© Web4ce s.r.o. 2015 | Provozováno na CMS E4E | Mapa webu

Vyhledat